Rise of Nations
První oznámení historické RTS Rise of Nations příliš nadšení nebudila.
Hra svým konceptem až příliš připomínala tehdy kralující Empire Earth a screenshoty rozhodně nedávaly najevo, že by grafika byla silnou stránkou hry.
Ovšem zdání klame a tak nám vývojáři nakonec naservírovali hratelnou hru s celkem slušnou porcí originality.
Rise of Nations by se daly ve zkratce popsat jako skvělý mix několika strategických klasik.
Namíchané prvky z her jako Civilizace, Empire Earth, Age of Empires, Total War a Warrior Kings zde působí jako příjemný guláš.
Zezačátku je nezbytností tutorial, ovšem ten ani není potřeba, jelikož hru si za pár minut, někteří za pár desítek minut osvojí.
Lepším začátkem je rychlý skirmish souboj, samostatný scénář, či dobyvatelská kampaň. První možnost je jasná, druhá nabízí řadu pěkných map s ne příliš různorodými úkoly.
No a třetí tvoří hlavní souboj na čas, který osamělý hráč u Rise of Nations stráví.
Kdo by se nechtěl chopit jednoho z osmnácti národů a provést ho více než tisíci lety historie podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Kampaň se odehrává na mapě světa, která je rozdělena do několika desítek provincií.
Každá z nich patří nějakému národu, některé jsou ze začátku neutrální a okupované barbarskými hordami, to se ale změní během prvních několika tahů.
V jednom tahu je možné např. provádět diplomatické úkony, jako koupit si cizí území či dohodnout mír nebo válku.
Dále zlepšovat obranu vlastních území, přesunovat armády v rámci své vlastní říše, kupovat si speciální karty s různými efekty pro bojovou část a také provést jeden útok na provincii nepřítele sousedící s polem, kde právě armáda stojí.
Dobrým prvkem je také variabilita národů. Rise of Nations jich nabízí celkem osmnáct, přitom ale každý z nich má řadu vlastních výhod, nevýhod, speciálních jednotek a bonusových karet.
Angličané mají ve starších obdobích skvělé lučištníky, později pěchotu a stíhačky, navíc mají bonusy k obchodu a rozšiřování hranic.
Rusové mají skvělé těžké bojové jednotky v moderní době a nepřátele ničí strašlivá zima, která v jejich krajích panuje – a takhle by se dalo pokračovat dlouho.
Samotný boj ovlivňuje přímo několik faktorů. Každý národ může dostat posily, má-li v některém ze sousedních území vlastní další armádu. Dokonce se může povést, že má-li někdo o dvě armády více, získá území bez boje.
Dále je možné použít jednu z již několikrát zmíněných bonusových karet, které kupříkladu zrychlí produkci surovin, výrobu vesničanů, zlevní vývoj nebo nějakým způsobem penalizují nepřítele.
Na první pohled obsahují Rise of Nations v bojovém módu prakticky totéž, co všechny realtimové strategie – výstavbu základen, těžbu surovin, vývoj nových technologií, výrobu jednotek a dobývání pozic nepřítele.
Ovšem tvrdit např. to, že Rise of Nations a Age of Empire je prašť jako uhoď, je blbost.
Už "základny" jsou v Rise of Nations zpracovány dosti výjimečně. Jedná se totiž o města. Základem je samotná budova města, která vyrábí vesničany a umožňuje v určitém okruhu stavbu budov dalších.
Mezi ně patří farmy, doly na kámen, dřevorubecké chaty a ropné vrty zajišťující čtyři hmotné suroviny.
Dále na peníze a obchod zaměřené tržiště, kde lze směňovat suroviny, ale hlavně vyrábět obchodníky a karavany.
Druhou abstraktní surovinou jsou pak vědomosti. K jejich získání slouží univerzity, kam je ještě potřeba umístit učence. Za vědomosti je pak možné vynalézat globální poznatky z oblasti vědy teoretické, vojenské, občanské a obchodní.
Rozvoj vlastní říše je hezká věc. Díky nekonečným surovinám může probíhat dlouho předlouho, časem ale vždycky dojde na vojenské výrobny a bojové akce.
Výroba a vylepšování jednotek probíhá klasickým stylem, s moderními dobami se otevírají nejen zlepšení stávajících, ale i úplně nové jednotky.
Rise of Nations obsahuje širokou škálu typů – je tu pěchota, střelecké jednotky, jezdectvo, lodě, letadla, dělostřelectvo, tanky i ultramoderní raketové zbraně.
Taktická práce s jednotkami je trochu omezená. Pěkná je funkce automatického řazení do formací, ty se ale stejně rozpadnou ve chvíli, kdy se jednotky pustí do bitevní vřavy.
Se zkušenostmi se nepočítá, boje tak zpestřuje jen využití speciálních jednotek. Generálové pozitivně ovlivňují výkony svých svěřenců v boji a zajímaví jsou i špióni, kteří dovedou převést některé nepřátele na svou stranu či ukrást technologie.
Dobývání nepřátelského území je věcí obtížnou. Na druhou stranu, aspoň není třeba u každého města ničit potupně všechny stavby, ale stačí se zaměřit na město samotné – klesnou-li jeho životy na nulu, je možné ho pěchotou zabrat a po určité době asimilovat.
Umělá inteligence vlastních jednotek i počítače je tak trochu rozpačitá. Opět – ve srovnání s Warrior Kings nic moc, přesto dokáže na vyšší obtížnosti počítač ve skirmishi potrápit.
Problematické je spíše chování vlastních jednotek, které s radostí pronásledují špehy protivníka po celé mapě a bídně zhynou vprostřed území nepřítele.
Další nedostatky a vady na kráse lze spatřovat v grafickém zpracování. Modely budov a obzvláště jednotek jsou vynikající a na nejbližší z několika úrovní zoomu roztomilé, okolní prostředí je je o něco horší a větší pestrost by mu neuškodila.
Oproti tomu ovládání je perfektní a vzhledem k obrovskému množství klávesových zkratek i flexibilní a rychlé. Vše je přístupné na nejvýše dva kliky, jakmile pak přejdou do krve speciální klávesová komba, bude si i nejzarytější rýpal připadat jako v bavlnce.
Pochvalu si zaslouží i systém ukládání skupin do paměti, kdy je možné si vyjet intuitivní seznam, kde jsou popsány i typy jednotek v jednotlivých grupách.
Je vidět, že hru dělal někdo, kdo žánru velmi dobře rozuměl a věděl, jaké problémy obvykle nastávají a jak se jim vyvarovat.
Rise of Nations je po všech stránkách skvěle zvládnutou, originální a neuvěřitelně hratelnou realtimovou strategií, která je komplexní a přitom jednoduchá na pochopení i hraní.
Moje hodnocení - 8/10
